Neustálé prohlubování propasti a rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými, na které KSČM dlouhodobě upozorňuje a snaží se proti němu bojovat, si pomalu začíná vybírat svou daň i na mezilidských vztazích. A všímají si toho konečně taky média. Zatím co lidem pracující za minimální mzdu mnohdy po zaplacení složenek už žádné peníze nezbydou, vysokopříjmoví se kvůli inflaci stále častěji uchylují k investování, ve snaze o zamezení znehodnocování svých úspor. Bohužel, drtivá většina lidí v Česku aktuálně nemá ani na dovolenou, v horších případech ani na základní suroviny a o nějakém investování si může nechat jenom zdát. Pod hranici chudoby se podle Člověka v tísni propadl již milion českých domácností, další půlmilion podle odhadů čeká stejný osud v následujících měsících. Na desetimilionovou zemi jsou tohle naprosto alarmující čísla, která by snad žádnou vládu neměla nechat klidnou.

Co nám ale místo toho radí poradci pana premiéra? Když nemáte peníze, najděte si druhou práci. To je geniální rada na úrovni pirátského "když nemáte na topení, vezměte si doma svetr". V podobném duchu se v uplynulém týdnu vyjádřil také exguvernér České národní banky, Miroslav Singer. Poradce premiéra, nějaký pan Křeček, přitom doslova říká "Lidé by se měli zaměřit na osekání všech zbytných výdajů. Případně si mohou najít další zaměstnání, aby si navýšili příjmy." Já vážně netuším, jaké zbytné příjmy pan Křeček myslí, když lidé už nemají ani na maso, nebo na zaplacení účtů za energie. To jsou snad zbytné příjmy? Opravdu nevím, v jaké realitě tihle pánové žijí, ale to snad lidé chtějí moc, když chtějí mít střechu nad hlavou, teplo a dost jídla? To jsme to vážně dopracovali tak daleko, že jsou dnes základní lidské potřeby považovány za nějaký nadstandard či luxus? Podobná vyjádření, které se na nás v posledních týdnech z řad vládních zastupitelů valí, považuji za absolutní pravicový cynismus a výsměch.

Podobná vyjádření jsou jen důkazem toho, v jaké bublině a jak odtržená od reality se současná vláda nachází. Jak trefně citují Seznam zprávy francouzského sociologa Emmanuela Todda, "Je to čistý cynismus, když necháte dolní vrstvy, které jsou postiženy existenčními problémy, platit daně na výuku dětí vysokých úředníků." Právě proto je progresivní zdanění dlouhodobě jedním z klíčových programových bodů KSČM k narovnání třídní nespravedlnosti v Česku. Extrémně bohatí platí nízké daně, proto chybí peníze na služby občanům, zdravotnictví, veřejnou dopravu a jiné. V důsledku toho bohatí nadále bohatnou a chudí ještě více chudnou. Podle odhadů přitom uniká do zahraničí až 350 miliard korun, které by mohly sloužit například pro rozvoj českého hospodářství a budování vyšší potravinové soběstačnosti. To by ale vláda musela chtít problémy řešit, namísto knížecích rad o hledání druhého či třetího zaměstnání.

Realita je totiž taková, že čím dál více lidí, kteří si zkrátka nemůžou najít další zaměstnání, pokud chtějí alespoň nějaký čas trávit s rodinou a vidět svoje děti, se uchyluje k půjčkám a hrozí jim riziko dluhové pasti. Negativní trend v ukazateli zadluženosti dokládají i data, podle kterých vzrostlo zadlužení obyvatel meziročně o rekordních 407 miliard korun, tedy více než 15 % celkového dluhu. Ten na konci prvního čtvrtletí poprvé v historii Česka překročil astronomické 3 biliony korun. Právě hypotéky, které řada občanů splácí, budou přitom podle ekonomů v důsledku inflace dalším zdrojem chudnutí obyvatel. Kvůli jejich refixaci budou totiž lidé měsíčně splácet v řadě případů až o několik tisíc měsíčně více, což spolu s bující inflací u energií a potravin povede ke zmíněnému propadu čím dál vyššího počtu lidí ze střední vrstvy pod hranici chudoby.

Marně byste tak nyní v Česku hledali segment trhu, ze kterého by přicházely nějaké pozitivní zprávy. Lidé stále poslouchají jen v důsledku čeho všeho budou chudnout. Vláda se ale přitom tváří, jako by se nic nedělo. Jako by ji nezajímalo znehodnocování úspor obyvatel, ani rekordní zadlužování. Jako by ji nezajímalo, že lidé nemají z čeho šetřit. Že musí kvůli zdražování redukovat nákup potravin. KSČM má přitom na rozdíl od všech sněmovních stran jasný a srozumitelný recept na to, jak toho dosáhnout. Stanovili jsme si jedenáct jasně formulovaných cílů, které vychází z úcty k práci každého člověka, a které povedou ke spravedlivější společnosti, ve které nebude možné, aby se bohatí spolu s politiky smáli lidem na kraji chudoby do obličeje.

Mimochodem posledním z těchto jedenácti bodů je požadavek na mír. A u toho bych se na okamžik ráda zastavila. V uplynulém týdnu se ke mně totiž dostalo jedno skandální video, o které se s vámi chci podělit. Na videu si bývalý americký prezident George Bush mladší pomýlil invazi na Ukrajině s invazí do Iráku se slovy, že „jde o rozhodnutí jednoho muže zahájit naprosto neoprávněnou invazi.“ Že by snad George Bushe po letech dohnalo svědomí? Což o to, přirovnání to bylo co do lidského utrpení trefné. Jen moc nerozumím následné Bushově snaze situaci zlehčit, ani reakci publika, kterému podle všeho přijde ohromně vtipné, že George Bush způsobil smrt statisíců lidí, miliony připravil o domov a rozvrátil cizí zemi na dvě desetiletí.

A v zahraničí ještě zůstaneme. Prezident Turecka Erdogan oznámil, že o rozšíření NATO by měl jednat turecký ministr zahraničí se svým americkým protějškem Antonym Blinkenem v rámci takzvaného turecko–amerického strategického mechanismu. Prezident doufá, že se mu povede Washington přinutit, aby mu povolil nakoupit modernizované stíhačky F–16. USA a další západní státy totiž na Turecko v roce 2020 uvalily sankce kvůli nákupu ruského systému protiletadlové obrany S–400 a také zrušily tureckou účast v programu stíhaček F–35. Erdogan chce nyní využít žádosti Švédska a Finska o přijetí do NATO, aby tyto zbraňové systémy získal.

Turecký ministr zahraničí otevřeně vydíral svou švédskou partnerku Annu Linde(ovou), kterou žádal, aby Švédsko přestalo podporovat syrské Kurdy. Pokud by mu Švédsko ustoupilo, tak by prý Turecko nepoužilo své právo veta, aby zablokovalo přijetí Švédska do NATO. Současně turecký ministr žádal, aby Švédsko vydalo do Turecka kurdské emigranty, kteří podporují Kurdskou dělnickou stranu (PKK). Turecká ekonomika je v troskách a popularita Erdogana je na historickém minimu. Turecko se potýká s obrovskou inflací, která vystoupala už na 67 procent. Erdogan, kterého čekají volby v červnu 2023, proto potřebuje prezentovat občanům nějaké své vítězství.